Čas strávený v Georgii se dá využít na tisíc procent. Jak se žije za oceánem studentce 11. ročníku?
Alex Rokoská se vedle studia na Tallulah Falls School se během basketbalové sezóny naplno věnuje cheerleadingu. Od ledna jí začíná plná tréninková a turnajová sezóna v golfu. Školu stíhá úplně v pohodě. Jen má od ledna novou spolubydlící.
Co se pro tebe po zastávce přes Vánoce doma změnilo?
Bude mi chybět Rafaela. Vážně. Úplně nejvíc. Byla z Brazílie a nedostala stipendium na druhou polovinu roku, takže musela odjet. Hodně jsme si rozuměly a trávily spolu spoustu času. Bude těžké ji nahradit, hlavně v cheerleadingové sestavě.
Tomu rozumím. A ten tě baví na škole baví nejvíc?
Jednoznačně. Cheerleading na basketbalových zápasech nemá chybu. Máme tréninky každý den. Nejdřív se rozcvičíme a protáhneme, pak trénujeme taneční části a druhou polovinu jsme na matracích, kde zkoušíme nové prvky. Já jsem „flyer“, takže lítám. Máme dva cheerleadingové týmy – jeden víc fandí a druhý, ten lepší, může cestovat na důležitější basketbalové zápasy i mimo kampus. Tam jsou náročnější sestavy, těžší tanečky a výskoky. V každém týmu je zhruba dvacet holek. Díky tomu, že jsem dřív dělala několik let sportovní aerobik, je pro mě hodně věcí snazších – mám balanc i flexibilitu. Sestavy jsou krátké, kolem 30 vteřin, ale máme jich třeba třicet. Jiný tanec je při útoku na koš, jiný při střelbě za tři body. Pro diváky to musí být pořád zajímavé.
Jaké jsou vztahy v týmu?
Je to různé. Některé holky jsou hodně soutěživé, zatímco kluci v basketbalu se spíš podporují. Když ale nastane problém, snažíme se si to vyříkat a zlepšit atmosféru. Co mi přijde moc fajn, je to, že jsou k sobě všichni na kolejích hodní.
Jak vypadá život na tvé koleji?
Kampusový život má svá pravidla. Nemůžeme se jen tak volně pohybovat mimo areál, ale v určitých časech jezdí shuttle do města – většinou ve středu a v sobotu. Pro nás je to velká událost, protože je to možnost na chvíli „vypadnout“. Na druhou stranu se tu hodně dbá na komunitu. Když má někdo narozeniny, o půlnoci se přinese dort a všichni zpíváme. Když tu nemáme rodiče, občas nám dovolí oslavit narozeniny i mimo kampus.
Jsou na škole i věci, které ti vadí?
Asi nejvíc omezení v pohybu – že se nedá jen tak někam jít. Všichni z Česka to vnímáme podobně. Jinak mi tu ale většinou vyhovuje všechno.
Jak funguje škola po organizační stránce?
Máme aplikaci, přes kterou se hlásíme na víkendy a odchody z kampusu – je to vlastně taková kontrola docházky. Občas se stane, že když nějaký plán nevyjde, není hned náhradní program, což je škoda. Společné akce školy nejsou moc časté, spíš na začátku roku. Měli jsme ale třeba velké setkání ve sportovní hale, různé hry a cheerleadingový tým připravoval program pro ostatní studenty.
Jak to máš se studiem a předměty?
Na druhé pololetí jsem si změnila některé předměty – mám biologii místo ekologie a posunula jsem si rozvrh. Výběr je tu opravdu hodně flexibilní, kromě povinných předmětů. Povinná je angličtina, matematika a vaření. Vaření máme každý druhý den, ale reálně vaříme zhruba jednou týdně. Mám také jednu volnou hodinu, kdy můžu dohánět školu, trénovat nebo si zařídit, co potřebuju.
Kdybys měla možnost zůstat v USA, chtěla bys?
Kdybych chtěla studovat v USA, asi bych tu zůstala. Mám tu větší volnost, dobře si rozumím s lidmi a je mi tady příjemně – a to jak se spolužáky, tak s učiteli i vychovateli. Všichni mají hodně pozitivní energii. Pro studium v Česku by mi to ale asi nestačilo.
Petr i Alex odešli do USA s jasným cílem – spojit studium se sportem a posunout se dál. Každý z nich zažívá jinou cestu, ale oba potvrzují, že zkušenost ze zahraničí je obrovským krokem vpřed.
Přemýšlíte o studiu a sportu v USA – jako student nebo rodič?
Ozvěte se nám. Rádi s vámi nezávazně probereme možnosti, školy i to, jestli je tato cesta vhodná právě pro vás.info@careermarket.cz
